Martin Vrbický – režie, střih

Kameraman a dokumentarista Martin Vrbický se narodil v roce 1986 v Karlových Varech. Vystudoval Základy filmové a televizní tvorby na SVOŠF v Písku, poté bakalářský obor kamera na Filmové Akademii Miroslava Ondříčka. Vedoucím jeho ateliéru byl kameraman F.A. Brabec.

Pro jeho tvorbu je určující zejména důvěrná znalost prostředí outdoorových a extrémních sportů, kterým se sám po celý život aktivně věnuje.

Režíroval například cestopisné série “Alpami nejen za sněhem” a “Českem nejen za sportem” s Evou Samkovou a Tomášem Krausem, nebo celkem 4 řady seriálů “Po Trailech přes Hory” a “Na Skialpech přes Hory”.
V rámci spolupráce s ČT pravidelně vytváří také cestopisné reportáže pro pořad Objektiv.

Jan Strejcovský – scénář, dramaturgie

Jan Strejcovský je absolventem Katedry dokumentární tvorby na FAMU. Svoji filmařskou kariéru začínal právě s bikovými videi už ve 12ti letech ať už na svých domovských dirtových a streetových spotech v Kamenici, výletech na legendární akce typu Kozzy Style nebo jako střihač středometrážních dokumentů z výprav svého otce po alpských hřebenech.

Dnes se jeho tvorba zaměřuje jiným směrem. Režíruje dokumentární filmy převážně se společensko-kritickou tématikou pro ČT nebo s uměleckou tématikou pro NG. Příležitostně také hraje ve filmech, seriálech, či v divadle.

Příští rok bude mít premiéru jeho celovečerní film o trhu s uměním Má to cenu?! v produkci vlastní produkční společnosti GPO Platform (založené spolu s kolegy dokumentaristy Jakubem Wagnerem a Martinem Kohoutem), která za svůj předchozí film Zkouška umění dostala loni Českého lva za nejlepší dokumentární film.

Štěpán Romanov – produkce

Štěpán Romanov se věnuje audiovizuální tvorbě celý svůj profesní život.
Aktuálně se jako producent a režisér zaměřuje na tvorbu outdoor a destinačních videí.

Cyklistika je jeho srdeční záležitostí, bohužel více teoreticky nežli prakticky. První seznámení se jménem Michal Maroši proběhlo v teenagerských letech na stránkách časopisů Dirtbiker a Velo. Pracovat na dokumentu “Ten, co slaví každý den” je teda tak trošku plněním si vlastního snu.